Kolik z nás od dětství vláčí těžké břemeno negativního nebo absentujícího vztahu k sobě. Zaměření pozornosti na vlastní potřeby, ač se to může zdát sobecké, je cestou k dočerpání sil. Spolu s odložením zátěže, kterou si neseme z dětství, otevíráme dveře vlastní autenticitě a potenciálu, aby se mohli naplno projevit.
Když Lauru osud zavál na první z řady sezení, její příběh byl plný dlouhotrvajícího stresu, neúnosného přetížení a vyčerpání. Jako matka dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami, na jehož výchovu zůstala sama, musela zvládat enormní množství úkolů.
Není divu, že v jejím systému blikalo hned několik červených kontrolek. Cítila se zodpovědná úplně za všechno a jako člověk mimořádně citlivý k problémům druhých si nakládala stále víc. „Přece je nemůžu nechat ve štychu, kdo jiný jim pomůže?“ říkávala si. S překvapením však zjistila, že její energie není nevyčerpatelná.
To, co se Laura v dětství neměla od koho naučit, byla laskavost k sobě, vnímání vlastních potřeb a péče o sebe. Netušené problémy syna ji však probudily do nevlídného rána. Ke starostem o druhé se přidaly sžíravé myšlenky plné pochybností a sebeobviňování. Pochodeň tvrdosti k sobě, kterou převzala v dospívání od své rodiny, však cestu neosvětlovala.
Upřímně a s pokorou se vydala hledat odpovědi na dosud neznámé otázky: „Jaké jsou mé potřeby? Kým chci být? Jaký život chci žít?“
Laura se rozhodla, že to neblahé dědictví, které jí už nijak neslouží, nechce předávat dál. Uzavřela kapitolu, ve které byly potřeby druhých vždy na prvním místě a kde laskavost k sobě byla sobeckým přepychem, který se nenosí. Aby se mohla chopit pera a začít přepisovat svůj příběh, potřebovala se ponořit do sebe a hledat odpovědi na základní otázky: „Kdo vlastně jsem? Jaká je autentická Lauri?“
Na pomoc si přivolala záchranný kruh, pevný, ale měkký, nezničitelný, ale absolutně poddajný. Ochranu, jakou potřebovala mít už v dětství, aby její křehká a vysoce citlivá duše mohla odvážně snít. Laura začala budovat vztah z nejcennějších – vztah k sobě. Upřímně a s pokorou se vydala hledat odpovědi na dosud neznámé otázky: „Jaké jsou mé potřeby? Kým chci být? Jaký život chci žít?“
Laura odhodlaně vykročila na cestu osvětlovanou její vnitřní krásou a laskavým srdcem, aby mohla jednou s pevností v hlase vyslovit: „Mám tě ráda jako sebe.“ Tolik známé „Musíš! Musíš!” vystřídalo „Opravdu to chceš?“ Vědomý dech a dlaň položená na srdci jí začala tiše připomínat, aby se nejprve zastavila, než řekne další „Ano“..
____________________
Příběhy klientů vycházejí z reálných sezení v mé praxi. Pro zachování anonymity klientů byla pozměněna jména a některé detaily, které by mohly vést k odtajnění jejich identity. Chcete se nechat příběhy pravidelně inspirovat? Přihlaste se k odběru novinek v zápatí stránky.
Rezonuje s vámi Lauřin příběh? Nacházíte se v podobné životní situaci? Zaměření se na sebe a své potřeby a ukončení nefunkčních programů vám osvětlí cestu. Zvu vás na sezení nebo do některého z koučovacích programů. Ráda vás podpořím na cestě za vlastní autenticitou.