Pod tíhnout každodenních starostí, neměnných a ubíjejících činností, můžeme snadno zapomenou na to, kdo vlastně jsme. Jaké byly naše touhy a sny, když jsme tento svět poznávali ještě s úžasem? Čemu jsme věřili a jak si svůj život představovali? Kým jsme chtěli být? Co nás fascinovalo a nedávalo nám spát?
Elena od dětství snila o poznávání cizích krajů. Při první návštěvě záhadných Evropanů v jejich vesnici se zrodila fascinace jinakostí a cizokrajnými způsoby. Jak asi žijí? Co jedí? Jak se oblékají? Jak vypadají jejich vesnice? Když se jí později otevřely dveře příležitosti to vše zažít, neváhala ani na chvíli. Evropa ji tolik lákala! Čekalo ji dobrodružství, o jakém snila od nepaměti.
Elena se vydala na cestu plná očekávání a až naivní víry v dobrotu lidí, kteří ji tehdy učarovali. Vášeň z nepoznaného ale pomalu, den po dni, začala dusit realita všednodennosti. Mužská náruč, ve které se zpočátku cítila tak bezpečně, ukrajovala z vnitřní svobody a nedávala prostor Elenině autenticitě. A tak dělala, co se od ní očekávalo. Uvnitř se však cítila bez života. Sílil v ní vztek, který se nikdy neměl projevit.
„Když odejdu, spadne ze mě to šedivé a těžké. Dusí mě to. Zakazuje projevovat, co skutečně cítím. Ten nevykřičený vztek ovlivňuje, jak se cítím.. a jak se chovám. Ale to nejsem já!“
Elena se rozhodla sebrat poslední zbytky životní síly a jít naproti nové radosti ze života. Tentokrát ale tak, jak bude cítit, že je pro ni správné. Bez okovů partnerské závislosti a automatického vykonávání činností, které přece musel někdo udělat. Během sezení opakovaně pociťovala dlouho nežitou svobodu. Už jen myšlenka na ni jí vlévala do žil novou krev zbarvenou radostí.
Někde hluboko se probudila malá Elenka, která chtěla poznávat nové světy. Začala znovu věřit, že může zase žít. Že má právo být šťastná! Na Elenině tváři vykvetl úsměv. Uvědomila si, že neživení vnitřního ohně je zhoubné nejen pro ni, ale i pro její okolí.
„Když odejdu, spadne ze mě to šedivé a těžké. Dusí mě to. Zakazuje projevovat, co skutečně cítím. Ten nevykřičený vztek ovlivňuje, jak se cítím.. a jak se chovám. Ale to nejsem já! “ uvědomovala si nahlas. Její světlo začalo stále silněji problikávat hustým závojem, kterým ve strachu zahalila své pravé já.
Elenu čekala ještě dlouhá cesta ze smutku, ale pevné rozhodnutí jí dodávalo sílu pokračovat. Za své průvodce si vybrala víru ve vlastní sílu, odvahu být sama sebou a radost z každého byť sebemenšího krůčku na cestě ke svobodě a skutečnému partnerství. Den za dnem sbírala střípky důmyslného hlavolamu, který potřebovala rozluštit, aby mohla být zase volná.
____________________
Příběhy klientů vycházejí z reálných sezení v mé praxi. Pro zachování anonymity klientů byla pozměněna jména a některé detaily, které by mohly vést k odtajnění jejich identity. Chcete se nechat příběhy pravidelně inspirovat? Přihlaste se k odběru novinek v zápatí stránky.
Rezonuje s vámi Elenin příběh? Znáte ten ubíjející stereotyp, který zadupává každou radost a znemožňuje svobodně se nadechnout? Procházíte podobným životním restartem? Zvu vás na sezení nebo do některého z koučovacích programů. Ráda vás na startu nové životní kapitoly podpořím.