Z dětství si často neseme myšlenky, přesvědčení a programy, které nám v dospělosti už nijak neslouží. Jsou jen smutnými vzpomínkami na to, co jsme jako děti prožívali. Bohužel mají na náš život vliv, neboť ho spolutvoří se všemi dalšími myšlenkami, kterým dáváme svou pozornost. Přitom stačí tak málo. Prozářit je světlem uvědomění, že si je stále neseme, a vzít si svou sílu zpět vědomým rozhodnutím.
Linda je velmi úspěšná manažerka, která by pro zákazníky udělala první poslední. Vždy podávala vynikající výkony, ať se jednalo o práci nebo šachy, které byly její doménou už od dětství. Od útlého věku vyhrávala šachové turnaje, s přehledem porážela starší spoluhráče a doma se jí na poličce kupily zlaté poháry.
Linda ale zažívala i odvrácenou stranu úspěchu. Ambiciózní rodiče zaslepení úspěchy dcery očekávali nejvyšší výsledky vždy, všude a za každých okolností. Linda se naučila, že lásku si může zasloužit jen tehdy, když podává dokonalý výkon. Začala si vyčítat jakoukoliv, byť sebemenší chybu. Hroutila se, že selhala, a její rodiče jí to svým chováním jen potvrzovali.
Jak Linda dospívala, skálopevné přesvědčení o vlastní neschopnosti a selhání jí do života přitáhlo partnera, který měl podobné charakterové rysy, manipulativní způsoby chování a přístup jako v dětství rodiče. Linda byla v pasti. Žila uvězněná za zdí permanentního strachu a pocitu osobního selhání.
„Když mluvíte o tom neustálém strachu a pocitu selhání, kde v těle se to teď nejvíc ozývá?” probudilo Lindu z rozhovoru o vnitřních pocitech.
Pak přišla osudová rána. Lindě se narodilo dítě s těžkým mentálním postižením. Počáteční šok provázený otázkami „Proč?“ a „Co jsem udělala špatně?“ vystřídala nová vlna strachu o syna. Co s ním bude? Jaký bude žít život? Těžká situace neúprosně prověřila základy, na kterých stál Lindin partnerský vztah. Zůstala na vše sama.
Díky obrovské vnitřní síle, která byla za tou zdí strachu a pocitu selhání vždy přítomná, se Linda dokázala postavit na vlastní nohy a svému synovi začít poskytovat péči, jakou potřeboval. Hlavu, která jela na plné obrátky, ale stále nedokázala vypnout. Pomáhalo jediné – ještě více práce, aby odvedla pozornost od vtíravých myšlenek na vlastní selhání. Workoholismus byl pro ni vysvobozením, ale současně prokletím.
„Když mluvíte o tom neustálém strachu a pocitu selhání, kde v těle se to teď nejvíc ozývá?” probudilo Lindu z rozhovoru o vnitřních pocitech. S překvapením zjistila, že si v sobě stále nese kus dětství. Objevila negativní pocity, které zažívala jako malá holka a s úlevou zjistila, že se jich může zbavit. Po tolika letech pocítila nečekanou úlevu, ve kterou už ani nevěřila.
____________________
Příběhy klientů vycházejí z reálných sezení v mé praxi. Pro zachování anonymity klientů byla pozměněna jména a některé detaily, které by mohly vést k odtajnění jejich identity. Chcete se nechat příběhy pravidelně inspirovat? Přihlaste se k odběru novinek v zápatí stránky.
Rezonuje s vámi Lindin příběh? Nesete si s sebou z dětství podobné dědictví? Věřte, že ho můžete přetavit v novou sílu, která vás povede na cestě za naplněním. Zvu vás na sezení nebo do některého z koučovacích programů. Ráda vás na vaší cestě podpořím.